Slaný cirkus očima otce, 6.část

Boj o každý gram

Druhá operace se skutečně zdařila a trávicí systém dcerky se naplno rozjel. Mám na mysli střeva, protože slinivka nebude fungovat nikdy. Domů jsme ale zatím stále nemohli. Několik dnů po operaci brala Stela antibiotika, protože chytla od kanyly jakéhosi enterobaktera. Kanylu přemístili, léky zabraly a bakterie se nadobro odporoučela. Kanyla je ale téma samo o sobě. Kdyby bylo vytrhávání trubiček ze žíly olympijskou disciplínou, měli bychom doma budoucí supertalent. Mnohokrát se stalo, že sestřičky musely ve dvou nebo ve třech Stelu zpacifikovat a někam jí píchnout kanylu, kterou si chvilku předtím vyškubla. Slzy, pot a krev létaly vzduchem.

Zbývalo přejít na běžnou formu stravování, neboť doteď Stelka jedla směs mateřského mléka a rýžové kaše pouze hadičkou přes nos do žaludku.

Míša poctivě odstříkávala mléko, ale co do množství ho bylo zoufale pomálu. Věřili jsme, že až přistoupíme k opravdovému kojení, mléčný proces se znovu nastartuje. Ale co když po dvou měsících bez kojení dítě zapomnělo sací reflex? Co když si už nezvykne na přímý kontakt s matkou? Cucat umí, protože sestřičky od začátku vyžadovaly, abychom jí dávali dudlík, aby nemusely evakuovat oddělení z důvodu jejího nesnesitelného vysokofrekvenčního pláče.

Pokud se sama jíst nenaučí, propustí nás domů s automatickou dávkovací injekcí a nehezkou hadičkou až do žaludku. Cvičný pokus s lahvičkou dopadl dobře, protože první dávku mléka vytáhla Stela na ex. Dalším bodem bylo tedy kojení samotné. Přitisknout děcko k prsu zkusila má neškolená manželka pouze instinktivně. A vyšlo to. Stela se sama přisála tak vehementně, až Míše vytryskly slzy. Plakala jednak štěstím, ale hlavně nečekanou bolestí, neboť i bezzubé dásně mají sílu. Chuť k jídlu mělo miminko přímo neutišitelnou. Kdybych na jeho místě dva měsíce nejedl já, asi bych zbaštil Míšu celou. Jídlo hadičkou budou ale prozatím podávat i nadále, protože děcko musí teď rychle přibrat, abychom mohli být propuštěni domů.

Před každým krmením odteď musíme sypat holčičce do pusy enzymy, které funkci slinivky nahradí. Lék se jmenuje Kreon a jedná se o kapsli naplněnou množstvím bílých milimetrových kuliček. „Musíte jej podávat před každým jídlem, nebo s prvním soustem, nikdy ne po jídle. Působí dvě hodiny.“, vysvětlila nám lékařka, „Kuličky jsou odměřeny přesně podle její váhy, nesmí je kousat, nesmíte je ani rozdrtit do kaše, protože jsou vymyšleny tak, aby prošly žaludkem a rozpustily se až ve střevě. Musí je spolknout, sypejte je proto z kapsle rovnou pod jazyk. Buďte opatrní, aby je nevdechla.“ Hnus. Zkuste si vysypat do pusy písek, spolknout ho a nevdechnout. Boj s jídlem a váhou tedy započal.

Bohužel kojení nám nevydrželo ani týden. Několik týdnů stresu a nedostatku spánku se bohužel někde muselo projevit a Míša postupně ztratila mléko. Byli jsme nuceni tedy přejít na speciální Nutrilon ADC pro děti s poruchou trávení. Ale i s tím se dá žít.

Autoškola života

Týden po druhé operaci bylo rozhodnuto, že pokud se nic závažného nestane, půjdou děvčata v první půlce listopadu domů. Byt jsme už prodali a dům byl připraven na příchod rodiny. Teda až do incidentu, kdy se nám objevily ve vaně a v umyvadle splašky. Po několika dnech bádání, čištění a šťouchání odpadu se přišlo na to, že stavební firma jaksi zabetonovala kanalizační potrubí a hovínka se v něm měsíc jen hromadila a čekala na svou příležitost k návratu na výsluní. Dělníci nám museli odkopat několik metrů základů domu, než nešťastnou ucpanou část našli. Bylo mi líto snědého gentlemana, který po rozpojení plastové trubky s natlakovaným radioaktivním obsahem už nestihl výkop včas opustit. Smrděl pak ještě týden, ale kdoví, třeba smrděl už dávno předtím. Raději bych v té žumpě však viděl jeho šéfa, který do poslední chvíle tvrdil, že jsem si odpad ucpal příliš kvalitním toaletním papírem sám.

Dětský pokojíček připraven nebyl. Bude chvíli sloužit jako skladiště věcí, ale stejně miminko bude spát s námi v ložnici. Máme nakoupeno asi pět láhví Sava, dezinfekční mýdla, ubrousky, gely na ruce, WC bloky a všemožné čisticí prostředky. Chlórové tablety do odpadu, které používají v nemocnici, se nevyplatí kupovat a budeme tedy používat  Savo.

Při jedné mé víkendové odpolední návštěvě na oddělení nám nabídla sestřička, že si můžeme půjčit erární kočárek a Stelku povozit alespoň po chodbě oddělení. Jakékoliv rozptýlení nám přišlo vhod, a tak jsme nadšeně souhlasili. Konečně se poprvé projedeme! Sestra přivezla kočárek s modrou korbičkou, do něj jsme uložili zabalenou dcerku v zavinovačce a pod nohy dostala automatickou pumpu s jídlem, protože stále ještě měla zavedenou sondu do žaludku. Přes obličej jsme jí museli dát maličkou roušku, neboť nejvíce bacilů se prý courá po nemocnici.

Pohotově jsem vyrobil z papíru štítek s logem „autoškoLa“, protože to bude přeci jen naše první jízda a papír jsem zavěsil na korbičku. Je nám jedno, že budeme za magory. Jako hrdí rodiče brázdíme v tichosti s kočárkem oddělení tam a zpátky. Radostí slzíme. Je to neskutečný pocit po všech těch peripetiích. Z pokojů se ozývalo jen pípání přístrojů, nikdo si nás nevšímal. Dítko sice neusnulo, ale aspoň neplakalo.  Úžasná půlhodina.

Následující den přišla sestřička s ještě lepším nápadem – pustí nás s kočárkem ven, protože venku se udělalo výjimečně krásně. Děcko jsme zabalili do několika vrstev a vyrazili jsme vstříc babímu létu. Bylo to jako ve snu. Konečně jsme byli sami tři. Mimo nemocniční oddělení. Na slunci v parku. Na toto jsme se těšili celé dva měsíce. Až se dostaneme odtud, budeme Tě takto pyšně vozit kočár denně.

Pokračování zase někdy příště … https://spoluproticfku.cz/slany-cirkus-ocima-otce-7-cast/